Je něco málo před půl pátou a já se probouzím do poměrně chladného pátečního rána. Za těch jedenáct dní co křižujeme napříč sultanátem, jsem si už přeci jen poupravil denní režim, avšak dnešní vstávání je i na mne trochu příliš. V Ománu právě začíná víkend. Navzdory brzkým raním hodinám je kamenitá planina za městem, kde jsme trávili noc, a která ještě včerejší noci hostila početné zástupy grilujících Ománců, téměř vyprázdněná. Spěšně balíme a vyrážíme vstříc kultuře a tradicím. Čeká nás kozí trh, čeká nás Nizwa.
Je libo arabskou ambientní flétnu do podkresu?
Zvolá na mě: “It’s covid time, my brother. It is taking place outside in the car park!"
Nadšení a plní zvědavosti procházíme branami tržiště, když tu náhle se střetáváme s tvrdou realitou – stojíme tváří tvář zcela vyprázdněnému prostranství. Nikde nikdo. Jedeme pozdě! Kvůli covidu, se to nekoná vůbec! Prolétává mi hlavou a pociťuji velké zklamání. Z mého splínu mě však téměř vzápětí vytrhává kolemjdoucí mladík, kráčející ve společnosti dvou koz, když na mne velmi obstojnou angličtinou zvolá: “It’s covid time, my brother. It is taken place outside in the car park!” Ačkoliv covidová omezení nedovolují místním obchodovat v tradiční aréně, důvtipní Ománci bojují za zachování svých zvyklostí a notoricky známou dražbu dobytka ve městě Nizwa, uspořádají třeba i na parkovišti.
Smím vám tu kozu odvést taxíkem?
Povyk, handrkování a smlouvání je slyšet už zdaleka. Parkoviště je v podstatě zaplněné pouze pickupy 1986 značky Toyota. Ty v Ománu často suplují i úlohu pasteveckých psů a vedou nespočetná stáda velbloudů. Zkrátka a dobře tohle auto vlastní každý dobrý ománský farmář. Pokud se náhodou stane, že si vydražíte kozu a nedisponujete vlastním pick-upem, pomůže vám s jejím odvozem taxikář. Ten ji prostě a jednoduše narve do kufru svého sedanu. Všude je spousta dobytka, bláta a tradičně oděných Ománců. Mnozí z nich ku příležitosti aukce pověsí za pas i svůj Khanjar (tradiční krátkou ománskou dýku tvarovanou do písmene J. V Ománu ji nosí muži převážně při slavnostních příležitostech).
Kozu jsem si nakonec nekoupil…
Kozu jsem si nakonec nekoupil. Nejspíš bych pro ni ani nenašel žádný užitek, a potom bych ji ani neměl jak z Ománu dostat. I když nepochybuji o tom, že vynalézaví ománští obchodníci by jistě způsob našli. Domů si zato odvážím spoustu zážitků a fotek. Ačkoliv jsem byl nejprve trochu zklamaný z toho, že jsme nemohli být svědky aukce v tradiční aréně, jsem nakonec velmi rád, že jsme nebyli svědky aukce v tradiční aréně. Zkrátka a dobře improvizované covidové řešení přineslo jedinečnou a neopakovatelnou zkušenost a já můžu tuhle akci rozhodně doporučit. V každém případě však dbejte na to, že se jedná o běžný způsob života místních a nikoliv o divadlo pro turisty.