V říši okázalosti

Abú Dhabí | Spojené arabské emiráty

Vypravit se z Prahy do Abú Dhabí přes Polsko a Ukrajinu se nyní s odstupem času, a hlavně událostí, zdá až nepředstavitelné. Navíc nám tenhle cestovatelský manévr zabral neuvěřitelných 24 hodin hodin – avšak cestovat během covidu bylo občas až trochu absurdně složité.

Co takhle zapojit další smysl?

Vítejte ve výhni

Vylézáme z letiště do chladné noci. Tedy jako středoevropan mám o chladných nocích trochu jinou představu, neboť krásných 35°C v naprostém bezvětří dá docela facku. Obzvlášť když se vám sami od sebe začnou potit všechny končetiny, protože je prostě a jednoduše máte. Člověk, si zkrátka nějakou dobu musí zvykat, a i tak banální věc jako samotné dýchání je z počátku trochu problematické. Není tedy divu, že i zastávky pro městskou hromadnou dopravu jsou uzavřené klimatizované budky, které nám připomínají spíše lednice. V Emirátech celkově velmi rádi klimatizují, a to kdykoliv a kdekoliv je to jen možné. Tuhle celkem logickou obsesi však dohánějí do naprostých extrémů a teplotní rozdíly mezi interiérem a exteriérem tak občas dosahují až 27°C, což dokáže přivodit nejeden šok.

1 327 objektů, 1 110 lan, 3 úhly a jedna tvář

Ráno vyrážíme vstříc velkoměstu – aplikace hlásí neúprosnou pocitovou teplotu 49°C a ulice jsou liduprázdné. Částečně je na vině covid, nicméně město zpravidla ožívá až se západem slunce kdy se ulice zaplní místními. Abú Dhabí se v ledasčem liší od svého známějšího a navštěvovanějšího souseda. Výškový průměr města je v porovnání s Dubají dramaticky nižší, stejně jako míra okázalosti, konzumu a reklamy. Potkáte tu méně turistů a lidé jsou zde celkově přívětivější a galantnější, což někdy přechází až v nepříjemnou úslužnost. Ta pro mne vyvrcholila momentem, kdy jsem si na záchodech ve velké mešitě umýval ruce. Z čista jasna se odněkud vyloupl ‚záchodový kustod‘, aby mi s nejapným úsměvem pokynul směrem k utěrkám (jako bych tento strastiplný úkol bez jeho pomoci nezvládl).

Každý dopravní prostředek i zastávka tu má vyhrazenou speciální část pouze pro ženy. Tato možná na první pohled diskriminace, je ve skutečnosti vyjádřením hluboké úcty a ujištěním se, že ženy si budou moci vždy sednout. Samozřejmě obecně platí, že žena se může dopravovat i společně s muži, jen naopak už to nějak nejde.

Naší první zastávkou je monumentální umělecké dílo The Constellation od amerického umělce sochaře Ralpha Helmicka. Tenhle působivý 30 metrů vysoký trojboký hranol je zároveň prostorovým portrétem zesnulého šejka Zayeda bin Sultana Al Nahyana, otce zakladatele SAE. Jeho tvář si můžete prohlédnout dokonce ve třech různých úhlech a to díky 1 327 geometrickým tělesům zavěšených na 1 110 lanech. V parku jsme úplně sami. Tedy až na několik indů zuřivě drhnoucích už tak naleštěnou podlahu. I tak se však při jeho vstupu musíme prokázat PCR testem, který po nás chtějí ostatně na každém kroku.

Památník zakladatele

Najdete ho v severozápadní části Abu Dhabi: 24.463194, 54.322495. hned za nájezdem na ostrov Marina. Nejlépe dostupný je z autobusových zastávek King Salman Bin Abdulaziz Al Saud St, nebo King Abdullah bin Abdulaziz Al Saud St.

Vstup: bezplatný | Webové stránky památníku

Éterický dojem a status prosperity

Qasr Al Watan je rozhodně víc než jen impozantní a reprezentativní prezidentský palác. Tahle budova má především vytvářet obraz o prosperitě a kultuře obyvatel Spojených arabských emirátů. Všichni návštěvníci, které do areálu společně s námi přivezl autobus, se úprkem vydávají zastíněným podloubím rovnou dovnitř paláce. Setkáváme se proto trochu s nechápavými pohledy když místo toho zamíříme v poledním žáru slunce vstříc nekrytému prostranství před palácem. Nikde ani živáčka. Náměstí máme celé pro sebe. Kolosální stavba z bílé žuly a vápence působí proti blankytně modré obloze až éterickým dojmem a po shlédnutí interiérů musím pokorně uznat, že jsem za svůj život neviděl nic okázalejšího.

Qasr Al Watan

Návštěvnické centrum, které slouží jako vstupní brána do paláce najdete na 24.456670, 54.311716 . Zhruba 9 minut jízdy od Památníku zakladatele. Na stejnojmennou zastávku Qasr Al Watan vás doveze kterýkoliv z autobusů 9, 34 a 69

Vstup: dospělý 65 AED (~ 410 Kč) / do 17 let 30 AED(~ 190Kč) | Webové stránky paláce

Tisicíc sloupů a jedna noc

Bezesporu největší dominanta Abu Dhabí je velká mešita šejka Zayeda. Ta se nachází na druhé straně města, a cesta hromadnou dopravou sem zabere se všemi přestupy něco okolo dvou hodin. Na místo dorážíme už poměrně za tmy. Menší skleněné stavby ve tvaru vajíček u vstupu zprvu mylně pokládáme za toalety. Záhy však zcela vykulení sjíždíme eskalátory v jejich útrobách, a ocitáme se přímo uprostřed obchodního centra skrytého pod areálem mešity. Ještě větším překvapením je fakt, že se dovnitř vstupuje přímo odtud. Tedy pouze po úspěšné registraci, a za předpokladu, že váš oděv splňuje jistá kritéria. Od vstupu si ale do mešity ještě musíte zhruba 500m dojít podzemním tunelem po svých. Nebylo by to však Abú Dhabí, kdyby vám i to zde neusnadnili, a nenabídli alespoň dvě alternativy. Vybrat si můžete z pohyblivých pásů, nebo se nechat svézt golfovým vozítkem.

Budova dýchá s měsícem

Návštěvu velké mešity je nejlepší si dopřát hned dvakrát, a to jak ve dne tak i v noci. Obě denní doby totiž přináší naprosto unikátní atmosféru. Světelný design celé mešity je navíc podřízen lunárnímu cyklu. V praxi to znamená, že se každé dva dny změní odstín nasvícení celého objektu – buď k chladnější bílé, pokud je měsíc blíží úplňku, či k temněji modré, pokud naopak ubývá. Procházet se podloubími z bílého makedonského mramoru a zlata je každopádně zážitkem jako ze sna.

Koberec větší než
fotbalové hřiště

Výstavba velké mešity šejka Zayeda probíhala od roku 1994 do 2007 a na její stavbě se podílelo přes 3 000 stavitelů. Rozlohou 290x420m a kapacitou pojmout najednou až 41 000 věřících z ní dělají devatenáctou nejrozsáhlejší mešitu světa. Uvnitř nalezneme největší koberec na světě, měřící úctyhodných 5 627 m2 a vážící přes 35 tun. Na kterém prý dohromady pracovalo okolo 1 300 tkalců.

Velká mešita šejka Zayeda, Abú Dhabí

Vstup přes nákupní pasáž na 24.408288, 54.475177. Dostupná z zastávky Sheikh Zayed Grand Mosque autobusem 94.

Vstup: zdarma (nutná registrace). Muži musí mít zahalené ramena i kolena, ženy navíc i kotníky a lokty. | Webové stránky pro registraci

Labyrint plný umění

Naše další kroky směřují za kulturou, směrem do galerie Louvre Abú Dhábí, na ostrov příznačně nazvaný Saadiyyat island (arabsky, šťastný ostrov). Ten se místní rozhodli vyrvat ze spárů pouště a želev, aby zde v budoucnu stvořili největší intelektuální a kulturní centrum Blízkého východu. Svědectvím toho jsou mnohé ambiciózní projekty typu Zayedova národního muzea, stejně jako nespočetné množství dalších rozestavěných projektů vyrůstajících často z naprosté pustiny. Cestou sem míjíme tucty autobusů soukromých společností naplněných zahraničními dělníky převážně indické a pákistánské národnosti. Ti do Emirátů přijíždějí, vydělat si nad své poměry, nebo jen zaopatřit rodinu. Ve většině případů obývají velké společné pracovní tábory. Naneštěstí se nám daří přejet cílovou zastávku, a tak nás čeká neplánovaný pochod pod neúprosným sluncem. O pár minut a několik propocených triček později vstupujeme zadní branou do přilehlých galerijních zahrad. Než by člověk řekl švec, zastavuje u nás přátelsky vyhlížející řidič golfového vozíku a se smíchem trvá na tom, že nás zdarma sveze před hlavní vstup. Doslova ani ne po sto metrech nás před ním skutečně vysazuje, řka, že to byla opravdu dlouhá cesta. Louvre je další velkolepé architektonické dílo. Samo o sobě nápadně připomíná labyrint geometrických bloků, jež jako ledovec vyčnívají z útrob mořského dna. To celé je navíc skryté pod masivní děravou konstrukcí. Za jeho návrhem stojí věhlasný francouzský architekt Jean Nouvel.